Turecko

Turecko je přímořský stát o rozloze přibližně 800 000 km2. Rozkládá se na poloostrově Malá Asie a zasahuje přes Bospor a Dardanely až do Evropy. Na východě sousedí s Arménií, Gruzií a Íránem, na jihovýchodě s Irákem a Sýrií, na severozápadě s Řeckem a Bulharskem. Turecko je ze tří stran obklopeno mořem: Černým, Marmarským, Egejským a Středozemním. Poloha: po obou stranách úžin Bosporu a Dardanel, které spojují Černé moře s Egejským, dodává Turecku důležitý strategický význam. V Turecku se střídají pusté hory, skalnaté pouště a solné stepi s vnitrozemskými olivovými háji a vinicemi a pobřežními keřovitými porosty. Lesů je málo. Evropské Turecko je pahorkovité, na asijské pevnině je ve vnitrozemí vyprahlá, vysoko položená Anatolská plošina, která je na okrajích obklopena pohořími. Řeky zde vytvářejí slaná jezera, z nichž největší je Tuz Gölü. Hlavními centry Anatólie jsou Ankara a Konya. Na severu je Pontské pohoří, dosahující výšky téměř 4000 m. Díky příkrým svahům hor je krajina neobyvatelná a osídlení je možné pouze v ústí řek. Pohořím protéká nejdelší řeka Turecka Kizilirmak, která je přibližně třikrát delší než Vltava. Teploty v této oblasti jsou nízké a bývají zde silné srážky. Hlavními centry Pontského pohoří jsou Trabzon a Samsun. Na jihu se nacházejí pohoří Taurus a Antitaurus, kde je nejvyšší horou vyhaslá sopka Erdžas. Krajina je stepního rázu. Panuje zde typicky vnitrozemské podnebí. Horské pásmo Taurus je studené a řídce osídlené. Nejdůležitější centra kraje jsou Antalya a Adana. Na východě se podél Arménských a Íránských hranic a v oblasti Kurdistánu rozkládá Arménská vysočina s nejvyšší horou státu Velkým Araratem, vysokým 5165 m. Pohoří na východě obklopuje Vanské jezero. Arménskou vysočinou protékají horní toky Eufratu Tigridu. Arménské vysočina má extrémně horské podnebí. Hory i údolí jsou během studených zim pokryty sněhem, letní teploty naopak překračují 40°C. Tyto nehostinné podmínky jsou příčinou řídké zalidněnosti. Nejpřijatelnější podmínky pro život panují v Egejské oblasti. Kraj je charakteristický mírným, středozemním podnebím s občasnými letními dešti. Důležitá centra jsou Istanbul a Izmir. Geografické a klimatické podmínky Turecka jsou příznivé k rozvoji bohaté přírodní vegetace na většině území. Oblast Egejského pobřeží a vnitrozemí pokrývají lesy, v nichž převládají jehličnany a duby. Anatólie má charakter polopouště a vyznačuje se nízkým podrostem, jakým je například i aromatický pelyněk. Pro vyšší oblasti jsou typické jehličnany, zejména různé druhy borovic a cedrů. Nerostné bohatství Turecka je značné, ale dosud málo využívané. Nejvýznamnější je těžba chromu, ve které Turecko zaujímá přední místo na světě. Dále se těží černé uhlí, rudy železa a jiných kovů, grafit, olovo, zinek, síra, sůl a ropa. Turecko je 15. Nejlidnatější stát světa, má 60 milionů obyvatel. Hustota zalidnění je 75 obyvatel na km2, ale počet obyvatel se neustále zvyšuje. Největším městem je Istanbul s pěti miliony obyvatel, hlavní město Ankara má o dva miliony obyvatel méně. Převážnou část Turecka tvoří anatolští Turci, na východě žijí indoevropští Kurdové a Arméni, kteří jsou národnostně a sociálně utlačovaní. Turecko je stále především zemědělskou zemí, proto většina obyvatel žije ve venkovských oblastech. Přestože 99 % obyvatelstva tvoří muslimové, díky reformním opatřením prvního presidenta Atatürka se Turecko stalo světským státem. Úřední řečí je turečtina, rozšířená je i řečtina, němčina, kurdština a arabština. Měnou je turecká lira. Turecká republika má demokratické zřízení a je členem OSN, RE, NATO a OECD. Presidentem je Süleyman Demirel a premiérkou Tansu Cillerová. Zahraniční dluh je 30 miliard dolarů a každoročně narůstá inflace. Zahraniční politika směřuje ke státům jako jsou Írán, Sýrie a Izrael. Přestože je Turecko na cestě přeměny ze zemědělské na průmyslovou společnost, zemědělství stále zůstává klíčovým odvětvím hospodářství. V Anatolii se pěstuje pšenice a ostatní obiloviny, v egejském kraji bavlna, rozinky a tabák, v pontské oblasti rýže, lískové ořechy a fíky. Živočišná výroba spočívá především v chovu ovcí pro vlnu a maso, dále se chovají kozy a rozšířený je rybolov. Těžištěm průmyslové výroby je zejména zpracování zemědělských produktů se známým centrem v Izmiru, a dále těžba nerostných surovin. Podél černomořského pobřeží je rozšířený ocelářský průmysl. V Turecku je také textilní a vlnařský průmysl. Rozvíjí se hutnictví, výroba cementu a elektroniky. Výrobu elektřiny zajišťují přehrady a tepelné elektrárny. Nejvýznamnějším tureckým městem je Istanbul. Je jedním z historicky nejslavnějších měst světa. Dříve se jmenoval například Byzanc, Konstantinopol a Cařihrad. V nejznámější čtvrti Sultanahmet jsou např. chrám Aja Sofia, Modrá mešita, Velký bazar, palác sultánů Topkapi a palác Dolmabahce, kde je největší lustr na světě vážící přes 4 tuny. Oba světadíly spojuje moderní most. Na pobřeží Egejského moře je přístav Izmir, proslulý vývozem koberců, rozinek a fíků. Ankara je moderní výstavné město s velkými kontrasty přepychu a bídy. Ve městě je muzeum anatolských civilizací. V Turecku jsou četné starověké památky připomínající chetitskou, řeckou a římskou dobu. U Dardanel leží například zbytky Tróje. Další známá místa jsou např. Miletos, Efesos, poutní místo Bursa, podzemní města v Kapadocii stará 6 tisíc let, kaskádovité terasy s termálními prameny v Pamukalle a národní park Köprülü kaňon. V Turecku je velký rozdíl mezi městem a venkovem. Na venkově je žena dosud považována za majetek muže. Musí si zahalovat hlavu a ústa a nesmí oslovit cizího muže. Většina žen se vdává před dovršením 15. Roku. Naopak ve městech ženy nosí moderní šaty. Islám zakazuje požívání alkoholu, vepřového masa a uctívání idolů, ale ve velkých městech lze spatřit muslimy, jak pijí víno a o ramadánu jedí i na veřejných místech.